Jmenuji se Jana Zapletalová a aktuálně vedu katedru. K dějinám umění jsem si našla cestu díky lásce k italské kultuře. Nejraději se svými studenty pozoruji italské a švýcarské umělce, kteří v 17. století vandrovali Evropou a živili se malováním fresek nebo modelováním štuků. A že jich bylo! Jen v Čechách a na Moravě jsou jich stovky. Nesleduji a neinterpretuji jen jejich díla, což je standardní práce historika umění. Baví mě studovat, jak tito umělci žili, jak se u nás domlouvali, jak byli vzájemně provázaní, jaké volili strategie získávání zakázek nebo jak cestovali přes Alpy. Sním o tom, že se jednou vydám v jejich stopách.

Bylo mi osm, když jsem poprvé navštívila arcibiskupský zámek v Kroměříži. I po letech si vybavuji to nadšení z nádherných sálů a netrpělivé očekávání, jaké poklady asi budou následovat za dalšími dveřmi. Vlastně ty pocity zažívám v souvislosti s uměním dodnes, hlavně s tím barokním, kterému se odborně věnuji. Rozdíl je v tom, že v dětství mi stačilo se na umění dívat, dnes mu chci také porozumět. Když se zamyslíme, dojde nám, že každé dílo může vyvolat celou řadu otázek. Dějiny umění se na ně snaží najít odpověď. A to hledání, mnohdy až detektivní, mě nesmírně baví.

Pocházím z Olomouce, kde jsem vystudoval střední a vysokou školu. Během studia oboru dějin umění na vysoké škole jsem delší dobu strávil na stipendijním pobytu v Rakousku a Itálii, kde mě nadchla možnost bádat ve velkých knihovnách a zkoumat vztahy mezi uměním českých zemí a zahraničními regiony v 15. a v 16. století. Zajímám se o historii evropských zemí a zejména o dějiny architektury a výtvarných umění v regionu střední Evropy. Domnívám se, že znalost dějin umění pomáhá porozumět i dnešní době. Těší mě, že se mohu podělit o znalosti z tohoto krásného oboru se studenty, ať už v jazyce českém či anglickém, ve kterém dva předměty vyučuji.